Korekce a podkování kopyt

Jako podkováře nás nejvíce zajímá konec nohy, které nazýváme kopyto. U koně, žijícího volně v přírodě, nebo u hříběte, je růst rohoviny na kopytě zrovna tak veliký jako je opotřebení. U koně, který musí konat službu na tvrdé silnici je více opotřebeno kopyto a pak musí být chráněno před přílišným opotřebením. Ochrana se provede tak, že se na spodní okraj kopyta připevní vhodně zahnutá a účelně upravená tyč ze železa, které se říká podkova. V jiném případě, že se kůň pohybuje na měkké půdě nebo se vůbec nepohybuje, zvětší a prodlouží se kopyto, na němž rohovina bez přestání narůstá tak, že se chůze i stání koně stává obtížnějšími. V těchto případech se musí rohovina uměle odstranit. Z toho jde najevo, že není možné přenechat nohu a kopyto samo sobě, chceme-li, aby kůň svoji práci řádně vykonával. Je nutné přebytečnou rohovinu na kopytě odstraňovat, ale také kopyto chránit, aby se opačně, rohovina neopotřebovala příliš. Je nutné, aby se kopytu koně věnovala i jistá pozornost po dobu, kdy je ve službě, mimo podkovárnu. Podkovářství tedy rozumíme úpravu kopyta koně a úpravu podkovy v tom směru, aby kůň byl vždy schopen práce. Podkování je totiž činnost, která ruší přirozenou a obvyklou činnost nohy a kopyta. Tato činnost může být bez škod jen tehdy, když se nejvíce přizpůsobí zákonům přírody, podle kterých byla noha stavěna.

            Znalost stavby končetiny nohy tvoří podklad celého podkovářství a je pro podkováře nezbytná. Podkovář má umět v každém případě odůvodnit, proč to na kopytě dělá tak, proč to nesmí dělat jinak.

           Podkováním koně rozumíme účelnou úpravu kopyta, zhotovení vhodné podkovy, její správné napasování a přibití. Účel podkování je:

Chránit kopyto před opotřebením a omačkáním, zamezovat klouzání na hladké půdě a poskytnou koni oporu v těžkém tahu; u nepravidelných kopyt lze vhodně upravenou podkovou zlepšit zatížení a nemocná kopyta buď vyléčit, nebo je skoro vyléčit, aby kůň byl schopný požadované služby.